Co říkají studie o spánkovém tréninku? Fakta místo strašení

Spánkový trénink je jedním z nejdiskutovanějších rodičovských témat. Kontroverze vychází především z emocí a rovněž z nesprávné a neodborné interpretace vědeckých dat. Zatímco vědecké studie ukazují, že jde o bezpečnou a účinnou metodu, která pomáhá dětem i rodičům k lepšímu spánku, některé hlasy varují před jeho údajným nebezpečím. Odkud se tedy berou tyto obavy spojené se spánkovým tréninkem?

Proč je spánkový trénink tak kontroverzní, když věda ho podporuje?

Ze 75 klinických studií, které se zabývaly různými formami spánkového tréninku, jeho vlivu na spánek, psychický stav dětí i maminek, jeho bezpečnost, potažmo nebezpečnost, žádná nevystupuje v závěru PROTI spánkovému tréninku. Ve studiích, které byly prováděny za posledních 30 let, se účastnilo výzkumů více jak 30 000 kojenců a batolat.  Žádná ze studií neprokázala jakékoli škodlivé účinky spánkového tréninku. 

Jediná studie, která zastala v závěru neutrální postoj vůči spánkovému tréninku, se zabývala hladinami kortizolu během spánkového tréninku u dětí a matek (Middlemiss, 2011). Zatímco spánkový trénink probíhal metodou vyplakání s 5-10 minutovými intervaly ujištění zdravotními sestrami, že je dítě v pořádku, a to v nemocničních podmínkách bez přítomnosti matky, nýbrž za přítomnosti zdravotní sestry, byla zjištěna u kojenců i matek mírně zvýšená hladina kortizolu (nikoli signifikantně) během prvního dne. Třetí den byla u kojenců, kteří již usínali bez pláče, stále pozorována mírně zvýšená hladina kortizolu (nikoli signifikantně), zatímco u matek došlo k poklesu hladiny kortizolu. Tato asymetrie je dávána do souvislosti se ztrátou empatie vůči dětskému pláči. Studie zahrnovala pouze 25 kojenců.

Naproti tomu, v další studii, která se zabývala hladinou kortizolu během prvních dvou dní spánkového tréninku u 41 kojenců, kteří byli rozděleni do 3 skupin (vyplakání, jemnější techniky spánkového tréninku, kontrolní skupina bez spánkového tréninku) nebyl pozorován signifikantní rozdíl mezi hladinami kortizolu napříč všemi třemi skupinami (Blunden, 2022).

1. Mýtus: Spánkový trénink poškozuje mozek dětí

Jedním z hlavních kritiků spánkového tréninku je Dr. William Sears, který ve své knize How to Get Your Baby to Sleep spekuluje, že metody spánkového tréninku mohou mít negativní dopad na vývoj mozku. Cituje studie o stresovém hormonu kortizolu a jeho vlivu na vývoj nervové soustavy.

Věda říká:

Nicméně, při podrobnějším zkoumání práce Dr. Searse zjistíme, že se jedná o vytržené informace, které byly použity k podpoře nepodložených tvrzení. Například Dr. Joan Kaufman, jejíž výzkum je v této souvislosti často Dr. Searsem citován, sama uvedla, že její studie se zaměřovala na děti, které prošly závažným dlouhodobým zneužíváním a zanedbáváním, nikoliv na běžné krátkodobé stresové situace, jako je spánkový trénink.

2. Mýtus: Spánkový trénink vytváří nejistou vazbu mezi rodičem a dítětem

Dalším častým argumentem odpůrců je, že spánkový trénink narušuje vazbu mezi rodičem a dítětem. Tento názor prosazuje například Dr. Darcia Narvaez, která tvrdí, že metoda cry-it-out (nechání dítěte plakat) oslabuje důvěru a narušuje schopnost seberegulace dítěte.

Věda říká:

Výzkumy ale ukazují něco jiného. Například dlouhodobá studie z roku 2012 sledovala 326 dětí po dobu pěti let a nezjistila žádný rozdíl v úrovni bezpečné vazby mezi dětmi, které prošly spánkovým tréninkem, a těmi, které ne. Studie se zaměřovala nejen na spánek a chování, ale i na hladiny stresových hormonů a vztah k rodičům. Výsledky jasně ukázaly, že spánkový trénink nemá žádný negativní dopad na vazbu dítěte k rodiči.

Dr. Jodi Mindell, odbornice na dětský spánek, uvádí:

“Studie neprokazují žádné dlouhodobé negativní psychologické dopady spánkového tréninku, a to alespoň po dobu pěti let. Bohužel nebyly provedeny žádné studie zkoumající účinky po 20 nebo 30 letech; místo toho existují pouze spekulace.

Na základě vědeckých poznatků je však vysoce nepravděpodobné, že by několik nocí spánkového tréninku, který vede ke zlepšení spánku a pohody rodiny, způsobilo dlouhodobou újmu.

Srovnávat několik nocí spánkového tréninku v rámci milujícího a citlivého domova s dlouhodobým zanedbáváním a týráním je šíření strachu.”

3. Mýtus: Dítě přestane plakat při usínání ne proto, že by se uklidnilo, ale protože zjistí, že nikdo nepřijde

Jedním z hlavních argumentů odpůrců spánkového tréninku je tvrzení, že dítě se naučí, že jeho potřeby nejsou vyslyšeny, a proto přestane plakat – ne proto, že by se uklidnilo, ale protože pochopilo, že stejně nikdo nepřijde.

Z vlastní zkušenosti však mohu říct, že u mé dcery jsem nic podobného nezaznamenala. Poté, co se naučila, že po večerní pohádce a pusince odcházím z pokoje a ona usíná samostatně, její schopnost komunikovat své potřeby během dne rozhodně neutrpěla. Právě naopak – stále velmi jasně dává najevo, co chce a co potřebuje.

Například: 

✔ Když upadne, pláče, volá mě a očekává, že přiběhnu a hned ji utěším a pofoukám. 

✔ Když má hlad, říká „Máma, ňam, ňam!“ a nepřestane, dokud jídlo nedostane. 

✔ Pokud jsem během dne neměla čas se jí dostatečně věnovat, večer mě ještě volá k postýlce na pomazlení. 

✔ Když chce vidět, co dělám na kuchyňské lince, tahá mě za tepláky a vzteká se, dokud jí nezvednu. 

✔ Pokud se v noci probudí a má plnou plenu, zavolá na mě a pláče, protože je jí to nepříjemné.

A co víc – pláče a volá mě nebo tatínka i z té samé postýlky, ve které večer usíná samostatně bez pláče. To jasně ukazuje, že její schopnost vyjadřovat své potřeby a očekávat ode mě adekvátní reakci, nesouvisí s prostředím, ale s reálnou situací.

Připadá vám, že by se naučila, že nemá cenu plakat, protože ví, že nikdo nepřijde a nepomůže jí? Já si to rozhodně nemyslím. 🙂 A naše zkušenosti s více jak 100 maminkami a jejich dětmi nám to jen potvrzuje.

Co říká věda vs. co říkají sociální sítě

Vědecký konsenzus je jasný – spánkový trénink je bezpečný a účinný. Přesto na sociálních sítích a v některých médiích přetrvávají dramatická varování před jeho údajnou škodlivostí. Často se opírají o jednotlivé názory, nikoliv o důkladný výzkum, a dělají z rodičů, kteří spánkový trénink zvolí, čistá monstra.

Například Dr. Jodi Mindell analyzovala výzkumy citované Dr. Searsem a Dr. Narvaezovou. Zjistila, že většina jejich referencí nejsou studie o spánkovém tréninku, ale teoretické články nebo výzkumy zaměřené na zcela jiné oblasti, například na dlouhodobý stres způsobený týráním dětí!

Rodiče by měli mít možnost volby

Stejně jako se mění pohled na výchovu, umělou výživu, dudlíky a další citlivá témata, i spánkový trénink si zaslouží víc porozumění. Místo aby si ho lidé automaticky spojovali s metodou vyplakání, měli by vědět, že jde o široké spektrum přístupů – včetně těch jemných a postupných, které respektují potřeby dítěte i rodiče. Každé dítě je jiné a ne každé se naučí spát samo bez jakékoli pomoci. 

Pokud je rodina vyčerpaná a potřebuje řešení, neměla by se nechat ovlivnit strachem šířeným na sociálních sítích.

CHCI BALÍČEK KOMFORT / PREMIUM (15 min)

Rezervovat

Zdroj: https://pudding.cool/2024/07/sleep-training/

Zmíněná literatura:

Middlemiss W, Granger DA, Goldberg WA, Nathans L. Asynchrony of mother-infant hypothalamic-pituitary-adrenal axis activity following extinction of infant crying responses induced during the transition to sleep. Early Hum Dev. 2012 Apr;88(4):227-32. doi: 10.1016/j.earlhumdev.2011.08.010. Epub 2011 Sep 23. PMID: 21945361.

Blunden S, Osborne J, King Y. Do responsive sleep interventions impact mental health in mother/infant dyads compared to extinction interventions? A pilot study. Arch Womens Ment Health. 2022 Jun;25(3):621-631. doi: 10.1007/s00737-022-01224-w. Epub 2022 Apr 5. PMID: 35380237; PMCID: PMC9072263.